Věstník (West, Tex.), Vol. 31, No. 3, Ed. 1 Wednesday, January 20, 1943 Page: 4 of 24
twenty four pages : ill. ; page 14 x 10 in.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Strana 4.
m
VĚSTNÍK
Ve středu, dne 20. ledna 1943.
PŘIPOMEŇME SI DENISU V ČLÁNEK O
RAKOUSKU.
Je tomu právě 27 let, co velký spolubojovník
za československou nezávislost, profesor paříž-
ské university Sorbony Ernest Denis, spisovatel
monumentálních historických děl “Konec sa-
mostatnosti české” a “Čechy po Bílé Hoře”,
muž, jemuž Národní Shromáždění Českosloven-
ské Republiky 28. listopadu 1918 odhlasovalo
adresu díků a lásky národa jakožto spolutvůrci
státu a kterému na Malé Straně na místě od-
straněného pomníku arcirakušáka Radeckého
postaven byl pomník, dnes ovšem nacisty od-
straněný, — napsal památný článek “Hrobaři,
odkliďte tu zdechlinu!” Přeložil jsem jej tehdy
na žádost Tvrzického do češtiny, a byl pak oti-
štěn ve všech českoamerických časopisech, pod-
porujících osvobozenskou akci, a v anglickém
překladě 25'. února 1915 v “American Bi-
Monthly”.
Připomeňme si ten článek dnes, kdy ta
zdechlina — Rakousko — znovu zapáchá záslu-
hou Otty Habsburka a jeho spřeženců.
Prof. Denis tenkráte napsal:
“Panování Františka Josefa bylo žalně dlou-
hé. Bylo jen jedinou nepřetržitou řadou lží a
křivých přísah, nízkostí a zločinů. Své slovan-
ské poddané, jichž oddanost zachránila roku
1848 dynastii, vydal panovník trýznivému a za-
tvrzelému poněmčování Stadionů a Bachů, lou-
pení armád Viléma I., nestoudnému vykořisťo-
vání Maďarů. (Pozn. — Stadion, rakouský mi-
nistr vnitra r. 1849, byl tvůrcem oktrojované
ústavy, zemřel 1853 duševně chorý; jeho ná-
stupce Bach byl hlavou rakouské reakce 1851—
1859, potlačoval vše svobodomyslné a české, Ha-
vlíček stal se jeho obětí). Jejich jazyk byl pro-
následován a tupen, jejich vzdělanost stihána
opovržením a ohrožena, jejich školy zavírány,
jejich písemnictví potlačováno, tisk jejich cen-
surován a zabavován, jejich pokrokům hospo-
dářským bráněno. Přetíženi daněmi, obětováni
prospěchu Německa a Uher, byli zůstaveni bez
ochrany proti urážkám sluhů Německa, Boile-
rů a Bachmanů. Zhanobeni Mommsenem a
hlasateli prušácké zpupnosti, uraženi ve svých
nejhlubších a nejsvětějších citech, odsouzeni
jiti proti jižním Slovanům, svým bratřím v bí-
dě a útisku, a proti Rusům, svým touženým o-
svoboditelům, vyprázdnili až na dno hořkou čí-
ši hanby a utrpení. (Pozn. — Mnichovský prof.
Hofler a prof. pražské university Bachman byli
zarytí nepřátelé českého národa, odpůrci Pala-
ckého, který musil proti nim hájiti své pojetí
dějin českých, zvláště doby husitské; prof.
Mommsen, nejvšestrannější badatel o římském
starověku, tvrdě pruského smýšlení, r. 1897 pro-
vedl surový útok na Slovany ve svém “Poslání
rakouským Němcům”, jež vyzýval, aby Slova-
nům, prý “apoštolům barbarství”, rozbíjeli leb-
ky, — za Poláky odpověděl mu prof. Balzer, za
Francouze prof. Denis a za Čechy prof. Pekař a
básník Sova).
Míra dovršena! Čechové vypovídají dnes
smlouvu, kterou uzavřeli v den poblouzení a
kterou Habsburkové nepřestali porušovati.
“Byli jsme před Rakouskem”, řekl Palacký
před půlstoletím, “a budeme i po něm!” Hodi-
na národního osvobození udeřila. Slované ra-
kouští trhají dnes smlouvu, kterou Habsburko-
vé porušovali. Slováci, Moravané, Čechové a
Slezané! Nový život začíná pro vás, utlačované!
Nadešel znova den slávy pro potomky bojov-
níků Žižkových. Čechy osvobozené seskupí kol
sebe všechny své syny, rozptýlené od svahů Ta-
ter až k Horám Krušných. Zaujmou znova svou
úlohu, která jim určuje býti pojítkem civiliso-
vané Evropy západní a východní, stanu se opět
apoštoly evangelia svobody, spravedlnosti a lid-
skosti, které v 15. století hlásal Chelčický.
František Josef I. žil tak dlouho, aby zaplatil
spravedlivou pokutu za své chyby a zločiny. V
posledních letech tvořila se pošetilá legenda
kolem tohoto zlověstného starce, který nastou-
pil na trůn s rukama krví rudýma a který kon-
čí svou vládu prostřed krveprolití. Ten kavalír
neměl ani tolik obyčejného studu, aby si zacho-
val zášť k poníženým, která jej potupila, a svo-
lil státi se přívěskem pirátských Hohenzollernů,
kteří se obořili na jeho sídelní město. Tento ka-
tolický kníže poslal své pluky na pomoc lotrům,
vrahům a banditům, Jkteří loupí a pálí kathe-
drály. Jeho soukromý život byl bez důstojnosti
a jeho život veřejný beze cti. Zradil své nej věr-
nější služebníky, zrušil své nejposvátnější sliby.
Manžel bez něhy, otec bez lásky, pobožnůstkář
bez víry, král bez statečnosti, šlechtic beze cti
a nejúhlavnější nepřítel Čechů a všech Slova-
nů, představuje v sobě dobře dynastii Habs-
burků, která nezrodila ani jediného velikého
panovníka, ani jediného počestného muže. S
ním se kácí Rakousko, o němž řekl Gladstone,
že plodilo na světe vždy jen zlo.
V nové Evropě, která se rodí, není již pro ně
místa.
Hrobaři, odkliďte tu zdechlinu!
Ať na těchto zříceninách zrodí se svět míru,
svobody, bratrství!
Místo pro národ český!
Nazdar!”
*
Prof. J. B. Kozák v “Nedělní Svornosti” chi-
cagské z- 20. prosince ve článku “Převrhl se
vůz” píše (uvádíme jen několik odstavců): “Zdá
se, že Otto “Rakouský” a jeho přívrženci vyra-
zili příliš brzy a s přílišným pokřikem. Násled-
kem toho se na State Department sneslo tolik
protestu a resolucí, ze se pian rakouské legie
musí podrobit! revisi. Hlavní revisí však bude,
že rakouská legie celkem nebude. Těch deset
milionů “Rakušanů”' ve Spojených Státech, o
kterých Gttův tábor'v prvním nadšení promlu-
vil, jsou právě ty živly, z velké části slovanské,
kterým se ve staré monarchii špatně dýchalo.
Celkem vzato nikdo nekleje na památku Ra-
kousko-Uherská více než oni. Po právní strán-
ce se utvoření rakouské legie provésti nedá;
právníci ujišťují, že to jest proti znění ameri-
ckého branného zákona. Šlo by nejvýše o o-
chotu vojenské správy soustřediti cizince v jed-
notkách pojmenovaných podle národů. Začátek
v tom směru byl učiněn koncem léta tohoto ro-
ku, když se hrabě Sforfa vrátil ze sjezdu Italů
v Buenos Aires a dostal zde dovolení tvořiti
italskou legii. Zdá se, že idea vlády Spojených
Států byla postaviti proti Hitlerově fikci “spo-
jené Evropy” ideu opačnou: synové národů ev-
ropských, obsazených německým vojskem a
Gestapem, bojují v řadách Spojenců, a to bez
ohledu na to, jsou-li jejich země doma označo-
vány co dobyté nebo “spojenecké”.
Habsburkům se podal prst, chytili tedy celou
ruku. Ex-císařovna Zita a její rodina se nikdy
nevzdali svých nároků. Zachovávali pečlivě ce-
remonie císařského dvora; v jejich přítomno-
sti pánové dělali hlubokou poklonu, někdy tro-
jitou, dámy podlamovaly kolena a šoupaly no-
hou. Matka i syn byli Veličenstva. Je něco
smutně směšného v takovém počínání. Ukazu-
je se v něm propastné neporozumění moderní
doby. Národové staré monarchie je vyhnali. Je-
jich rod však trvá na tom, že to se v podstatě
nic nestalo, — jejich vláda byla z Boží milosti
a Bůh se k nim zase obrátí. Poněvadž však tato *
teorie není dost spolehlivá, a Bůh jak známo
pomáhá těm, kteří si pomáhají sami, vypadá
prakse trochu jinak. Na místo Boží milosti mu-
sí vstoupiti něco zcela lidského, pouze silnější-
ho nežli je vůle “jejich národů”. Nejlepší by by-
la reakční mezinárodní konstelace. Poněvadž
je mnoho bohatých lidí, kteří tak na to sázejí,
má hnutí, jak se zdá, dosti peněz. Pro opravdo-
vé demokraty v Americe bylo však nad to ještě
nutno dokazovat, že Otto Habsburg má za se-
bou vlastně všecky Rakušany, — o Maďarech
se zatím opatrně nemluvilo. Jak nám bylo refe-
rováno, rozhodl tento poslední argument o do-
časném úspěchu monarchistů. A zde udělali
svou chybu. Domnívali se, že to jest již vítězství
reakční politiky. Otto ihned utvořil vládu, to
jest dal Czerninovi, Zernattovi a jiným tituly
ministrů a myslil si, že nyní bude uznán mezi-
národně: vláda v exilu a panovník v exilu, zrov-
na jako královna Vilhemina nebo král Hakon a
Petr. S touto vládou se pak vrátí domů. Tak to
však nebylo míněno. Otto měl býti jen jednou z
volavek, které měly působiti Hitlerovi rozbroje
doma. Nikdo mu neřekl, že se o jeho koruně roz-
hoduje již nyní a zde. Britové nechtějí o něm
ani slyšet.
Rakouský kočár byl již nahnutý, když se po-
kusil vyjeti rychle na tento poslední kopec. Kde
se překotil? Nejprve se strhl veliký žurnalisti-
cký rámus a byly svolány protestní schůze. By-
lo dokazováno, že rakouský lid doma za Ottou
nestojí. Náběrová akce se nedařila — ani bata-
lión z těch deseti milionů “Rakušanů” nebude.
Byly sneseny důkazy, že nápadník trůnu se vy-
slovil pro Dollfussovu diktaturu; jeho demokra-
tická gesta nemohou tedy býti upřímná. Že se
umí příjemně chovat a že je “a scholarly young
man”, nic neznamená -— předně by se nemělo
s takovým úžasem opakovat, že udělal doktorát,
a za druhé, Otto “Rakouský” není žádný voják.
Odtud jeho chicagský interview: on sám ty bo-
jovníky za svobodu do boje nepovede, nemá
žádných úmyslů mimo vlastní hranice bývalé
rakouské republiky a vůbec chce pouze prospě-
ti boji proti Hitlerovi. A ta vláda je pouhý žer-
tík a volavka propagační.
Nikdo se nedomnívej, že jest odtroubeno. In-
triky půjdou dále, ale zase více pod zemí a v do-
bře zavřených salonech. Ale vůz se převrhl. Vlá-
da Spojených Států byla podrážděna tím, že
Otto není povolaným mluvčím Rakušanů a že
místo bataliónu hned tvořil “rakouskou vládu
v exilu”.
Nejpikantnější je maďarský aspekt celé věci.
Kdybyste se tázali Maďara, je-li Horthy jejich
panovníkem, řekne: prosím ne, on je jen regent.
A za koho vládne? Za krále. A kde je ten král?
My nevíme. Jest to Habšburk? To se teprve mu-
sí ukázat — podle okolností. Jaké okolnosti?
Musí zastávat zájmy Uherska. Jaké zájmy? Vel-
ké Uhersko . . . matka Hungarie si přeje přivi-
nout zase druhé národnosti ke svým ňadrům
atd. A Horthy že je admirál; kde je to loďstvo,
na Dunaji? Prosím ne, on je císařsko-královský
rakousko-uherský admirál — loďstvo je na dně
Adrijského moře. Ale snad zase bude, viďte . . .
Nikdo není tak slepý, aby neviděl, že “stažení
fronty”, po kterém jest Otto Rakouský (čti ra-
kousko-uherský) zase jen pouhým mluvčím Ví-
deňáků, Tyroláků a Štajeráků, je ústup neu-
přímný. Avšak posice těch, kteří se poukoušejí
0 obnovu staré monachie, je horší nežli před
tím.
_V -_
Pevnost “Evropa”. Ještě nicotnější jest Hit-
lerova výmluva, týkající se zkázy německého
afrického sboru. Hitler se zde nepokouší ani o
věcné vysvětlení a uchyluje se k triviálnímu
konstatování, že Německo prý nemůže vyka-
zovati úspěchy každý týden; na čem prý zále-
ží jest: udržeti plody vítězství dosavadních.
Toto mudrosloví má patrně připraviti němec-
ké veřejné mínění na to, že německá válečná
politika přesedlala — z přinucení ovšem a ni-
koliv z volného uvážení —• z oře ofensivního
na mnohem usedlejšího komoně defensivní-
ho. Nyní také známo pozadí posledního šlágru
německého tisku, jenž z čista jasna začal
bouznit o půvabu “evropské pevnosti”, světa-
dílu, jejž Němci budou bránit proti útokům
spojenců . . .
Kapitola pod-vodní. Nejslabší ze všech byla
však Hitlerova kapitola o válce ponorkové, byť
1 obsahovala nej silnější tabák: německé čísli-
ce o potopení spojenecké tonáži. Byly fanta-
stické.
Leč Hitler zapomněl říci, kde že byly němec-
ké ponorky, když obrovská britsko-americká
armáda, největší lodní aglomerace v dějinách
lidstva, plula do Afriky a vylodila vojska na
severo-africkém břehu. Dnešní válečná situa-
ce, přirovnávaná už Častěji k situaci roku 1917,
připomíná ono údobí i pokud jde o válku po-
norkovou. Dnes jako tedy, německé vojenské
kruhy skládaly hlavní naději v ponorky a v
zemském sněmu pruském, bylo v této souvislo-
sti řečeno, že “netřeba se obávati americké ar-
rmády, ježto není s to, oceán přeletěti ani pře-
plavati, a v přeplavení jí zabrání ponorky.’’
Nuže: dnešní americká armáda je s to, oceán
přeletěti a německé ponorky nemohou jí v
přeplavbě zabránit.
Lékař (k pacientovi, jenž má přikázánu
dietu): “Co to vidím, Řimbabo, tady sedíte
před husou s knedlíky a pajntem piva, to je
strašné.”
Řimbaba: “Ale dobré, vašnosti ” "vi
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Moučka, Franta. Věstník (West, Tex.), Vol. 31, No. 3, Ed. 1 Wednesday, January 20, 1943, newspaper, January 20, 1943; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth627002/m1/4/: accessed June 5, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.