Věstník (West, Tex.), Vol. 22, No. 12, Ed. 1 Wednesday, January 31, 1934 Page: 1 of 16
sixteen pages : ill. ; page 14 x 10 in.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Entered as seecmd elass mail matter, January 3rd, 1933 at West, Texas, under the Act of Congress of August, 24th, 1922
ROČNÍK (VOL.) XXII.
WEST, TEXAS, ve středu, (Wednesday) 31. ledna (January) 1934.
ČÍSLO 12.
MÁME ČI NEMÁME BYTÍ?
F|pi ŘETÍ, OVŠEM velmi malý, ale přece
|p existující tábor je opačnou krajností
tábora prvního. Kdežto první tábor
chce z nás míti jen Američany, tento tře-
tí tábor Nesmiřitelných' hlásá zase výlučné
češství, obklopení se pravou čínskou zdí pro-
ti všemu americkému, utvoření nepřístup-
ných českých osad v amer. moři. Tento ná-
zor pokládám za neblahý. Každá výlučnost
vede k zrůdnosti, každé uzavírání se před
živě proudícím vzduchem vypěstovává nedo-
chůdčata. Nehledě ani k tomu, bychom pro-
ti sobě vyvolávali • oprávněné bouře (mnohé
útoky nativistů) byly založeny jen na klam-
né doměnce, že národní snahy přistěhoval-
ců na americká půdě, neanglické školy, ča-
sopisy, spolky atd., jsou tvořením státečků
ve státě a protivením se americkým insti-
tucím, byli bychom skutečně cizím, chorob-
ným tělesem v těle rodícího se národa. Ne-
hledě k tomu, že by to byl nevděk (vždyť
dobrovolně přišli jsme do této země, nalezli
jsme zde nový domov,, obživu, svobodnou
možnost národního vývoje i kulturních svých
snah, musíme tudíž opiáeeti zemi té přispí-
váním k jejímu rozvoji’, byl by to stav pří-
mo neudržitelný. Jen jako činní občané této
země můžeme si dobýti patřičné úcty, kdež-
to jako cizorodý živel, vzpírající se vší silou
splynutí s americkým národem, byli bychom
nejen*od nativistů, ale i od jiných Američa-
nů pokládáni za nežádoucí příživníky. Od-
suzuj eme-li ostře Knownotingism (snahy co
nejvíce znesnadnili náturalizaci a nepřři-
pouštěti osoby v Americe nenarozené k úřa-
dům,) musíme na druhé straně přiznali,•- že
přistěhovalci, sta vše se jejími občany, nemo-
hli by žádati, by na ně bylo jinak pohlíženo,
než jako na cizince.
Do těchto tří táborů lze rozřadili českou
Ameriku. Tu a tam sice naleznete některé
odchylky, ale přihlédnete-li k jádru, pozná-
te hned, kam máte takového jednotlivce
vřadili. Měli jsme tu na příklad a máme
horlivé pracovníky, kteří pochybovali o mo-
žnosti udržení česko-americké větve.
Beze změny zůstati zde ovšem nemůžeme.
Nové prostředí musí na nás působiti. Jen u
nerostů není takového vlivu. Zlato americké
nerozeznáš od australského. Ale přesadíš-li
rostlinu do jiného dílu světa, převezeš-li zví-
ře z Evropy do Ameriky, hned se objeví po
čase změny, vytvoří se nová odrůda, jež se
přizpůsobila novým poměrům, novým pod-
mínkám životním. Nejlépe vidíme to na ko-
ni s jeho přečetnými plemeny a kmeny. To-
muto záladnímu zákonu životnímu nemůže
se vyhnouti ani vystěhovalec, ale může vě-
domě, účelně působiti na tuto změnu, dáti
jí jistý směr, vyloučiti některé vlivy a sesí-
liti určité vlivy.
Tudíž právě tak, jako se zde tvoří nový ná-
rod americký, stejně můžeme i my zde vy-
tvořili nový typ, typ Čecho-Američana. Po
kud amerikanism přirovnává se k moři, řekl
bych: ani ne beze stopy zmizeli v tomto
moři, ani nebýti zcela cizí výspou, již by bez-
toho časem stihl osud všech malých ostrovů,
ustavičně omílaných vlnami, — nýbrž jako
v oceáně mořský proud zachovává si svou
existenci, své zvláštní zbarvení, býti tako-
vým golfem, jenž je sice mořem, ale přece
zůstává svůj!
Takový je stav věcí. Vraťme se nyní k na-
ší otázce: Být či nebýt? Nechrne úplně stra-
nou minulé století. Nevšímejme si prozatím,
zda za těch padesát let jsme zesílili či zda
úsilí naše bylo marno, — o tom si ještě po-
hovoříme. Mysleme si, že bychom se tu na-
jednou byli octli od včerejška, a formuluje-
me otázku bytí prostě účelně:
Máme býti Či nemáme býti? Má to nějaký
účel a nějaký smysl býti?
Tuto otázku chci zodpovídati, —• zodpo-
vídám ji nejen české Americe, ale zodpo-
vídám ji i sobě a svým dětem. Na té účel-
nosti záleží vše. Bezúčelné úsilí nemá smy-
slu. V ten den, kdy bych shledal, že dnešní
mé názory nejsou správné, vzdám se veške-
ré, národní práce česko-americké a nebudu
plýtvat! energií. Ale pevně věřím, že ten den
nenadejde, protože poctivě a mnohokráte
rozvážil jsem si vše, a výsledek všeho byl:
přesvědčení, že úsilí o zachování české své-
bytnosti v Americe má zdravý smysl.
V čem spočívá onen účel a smysl českého
bytí v Americe?
Především plníme tím svou mravní povin-
nost k národu, jehož krev koluje v našich
žilách. Povinnosti členů malých národů jsou
jiné než povinnosti členů národů velkých.
Proto je úplně nesprávno poukazovati na
Němce, kteří se tu ztrácejí svému národu
daleko více než my. Němců je na celém
světě , 90 milionů. Nás Čechů (Čechů, Mora-
vanů a Slezanů) jest nanejvýš 8 milionů.
Důsledky tohoto rozdílu jsou jasné. Němcům
ani úplná ztráta amerického Němectva by
národně neublížila, kdožto u nás ten ame-
rický více než půlmilión jest příliš důleži-
tou číslicí. Zachová-li se, může značně prospě-
ti českému národu, — ztratí-li se, bude to
citelné ochuzení jeho. Nesmíme zapomínali
na zvláštnost naší situace, po prvním městě
českém, královské Praze, teprve čtvrté mě-
sto jest opět na půdě naší tisícileté domo-
viny. Druhé a třetí největší město zaletělo
daleko: jedním jest Vídeň, druhým dokonce
až v Novém světě Chicago. Velkému národu
stačí, když rozptýlené haluze, třeba národně
se ztratily, pomáhají aspoň hospodářsky ně-
kdejší mateřské zemi. A to američtí Němci
jistě činí.
V národohospodářském směru máme- o-
všem stejně napomáhati, ale hlavní naše po-
vinnost je rázu kulturního. Musíme udržo-
vat! živý styk s kulturním životem hlavního
našeho národního pně, kupovat! české kni-
hy a umělecká díla, pěstovati české drama-
tické a hudební umění ve svém středu, ší-
řiti známost o české literatuře, vědě a umění
mezi ostatními Američany, podporovat! kul-
turní podniky ve staré vlasti a zde tvořiti
tak živou součást českého kulturního živo-
ta, americkou jeho pobočku. Je nás zde, jak
ještě ukáži později, skoro jedna desetina ce-
lého českého národa. Tato desítina nesmí
mu odumříti, musí býti svěže zelenající se
haluzí, jež nejen hmotně podporuje jeho
..zápas o národní bytí, ale duševně žije s
ním.
Mravní tato povinnost opřena jest též tím,
že vůči Americe kulturní stav českého náro-
da jest naší hlavní zbraní. Kdykoli někte-
rý nativista ve své obmezenosti hodí nás do
stejného pytle s přistěhovalci, přicházející-
mi sem beze všeho vzdělání a teprve zde
šplhajícími se po kulturním žebříku do vý-
še, máme proti němu dvojí: kulturní minu-
lost českého národa a dnešní jeho značnou
kulturní výši a pak číslici analfafoetismu u
českého přistěhovalectva. Minulosti české
zaštítí nas středoevropská universita v Pra-
ze, Hus, učenců, skladatelů, umělců a spiso-
vatelů, známá anglo-americké veřejnosti. V
druhé příčině poukážeme na to, že dle ú-
ředních zpráv spolkového Přistěhovaleckého
úřadu čeští přistěhovalci mezi čtyřiceti po-
čítanými národnostmi ustavičně zaujímají
velmi četné páté místo.
Druhý moment jest nezbytnost české
kultury pro první g-eneraci přistěhovaleckou.
U těch, kdož sem přijdou v dětství nebo na-
rodí se zde, jest jinak. Anglická škola otevře
jim dokořán brány kultury americké, kdo
chce, může vejiti dovnitř. JUe z ‘prvé gene-
race z dospělých přistěhovalců, velmi mnozí
neovládnou jazyk anglický jen tou měrou,
by mohli čerpati z anglických kuturních
zdrojů. Všechny prameny kulturního života,
časopis, kniha, přednáška, divadlo, vzdělá-
vací styk, vše jest jim přístupno jen v če-
štině. Ale tato první generace rozhoduje v
mnohých případech i o stavu generace dru-
hé. Tam, kde rodičové nežijí kulturním živo-
tem, nelze z pravidla od dětí mnoho čekati.
Jen výjimkou některé takové dítě vyšine se
výše, probudí se v něm po vzdálených před-
cích zděděný hlad po vzdělání a pudí jej k
lepšímu životu. Ale ostatní uvíznou ve spodi-
nách života, nemají ni nej menší touhy po
vzdělání, obstávají jen nároží ulic a v dušev-
ní lenosti probíjí celý svůj život. Naproti to-
mu vzdělaní rodičové všemožně usilují o to,
aby dětem dostalo se nej lepšího vzdělání. A
tu pak nevzniká žádná propast mezi rodiči
a dětmi, o které tolik již napsali američtí
spisovatelé, zabývající se přistěhovaleckou
otázkou. Kde rodičové ustavičně pečují o
své další sebevzdělání, třeba jedině na české
zdroje odkázáni, tam děti, třeba zase hlav-
ně americkou kulturou prosycené, vždy bu-
dou míti hlubokou úctu ku svým rodičům.
Tací rodiče dovedou totiž seznámiti děti s
českou kulturou, děti osvojí si ji, spojí ji s
americkým svým myšlením, a tak zrodí se v
nich dokonalý typ Čecho-Američana.
(Pokračování na str. 13.)
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Moučka, Franta. Věstník (West, Tex.), Vol. 22, No. 12, Ed. 1 Wednesday, January 31, 1934, newspaper, January 31, 1934; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth625858/m1/1/: accessed June 6, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.