Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 17, No. 21, Ed. 1 Thursday, May 29, 1902 Page: 2 of 8
eight pages: ill. ; page 22 x 15 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
SVOBODA
2
KŘ]
České uměni.
H
Roh.
Nai
Z Angličtí
Pro dum a hospodářství.
«•»
V předvečer nové republiky.
vn.
íi
Fenykljako lék.
vota republikánského otáčely se hlavní
kolem osoby nového zvoleného presiden-
ta Palmy. Američtí důstojníci a úřadní-
ci byli při slavnosti přítomni už eo hosté
jen, jimž se dostávalo všechné pocty.
Havana, 19. května. — Posledního dne
americké okupace ostrova bylo dnes vy-
užitkováno od generálního guvernéra
Wooda a jeho štábu k vyřízení posledních
„byznysů" a k vykonání příprav k vykli
zení ostrova se strany Američanů. Palác
hemžil se po celý den návštěvníky, kteří
se chodili s guvernérem a ostatními Ame-
ričany loučit.
Během dne jmenoval gen. Wood dr.
Chas. Findleyho vrchním zdravotním ú-
řadnfkem. Findley jest oním lékařem,
jenž první zastával tbeorii, že moskýtové
šíří žlutou zimnici. A provádění této the
orie mělo za následek, že žlutá zimnice
stala se na Kubě nemocí poměrně říd-
kou.
Za ty, kdož padli v boji za svobodu per
ly Antil, bylo za vyzvánění všech zvonů
slouženo requiem. Pod auspiciemi havan
ské městské rady byla v pevnosti Caba-
nas na Tosos de la Laurels položena na
hroby zastřelených kubánských zajatců u
přítomnosti generála Gomeze květinová
koruna. Včera večer byl uspořádán vel-
ký pochodůový průvod, jehož se súčastni
ly veškeré politické kluby a jiné vlastenec
ké spolky. Též ženy pochodovaly. Ven-
kovských návštěvníků bylo ve městě vel-
ké množství.
Havana jest „oděna" ve slavnostní rou
cho; každý palác a každá chýžka vyzdo-
lieny jsou co nejlépe. Všude viděti radost.
Vítězné oblouky, postavené od politických
a jiných spolků, dodávají městu majestát
ního vzezření. Ulice přepjaty jsou pes-
trým roušením a na barevných žerdích
vlají vesele prapory nové republiky. Na
balkonech jest plno nádherných květin.
Město z dálky pozorováno podobá se le-
su praporů. Nejslavněji vyzdoben jest
přístav americké vlajky.
Ceremonie předání vlády novým kubán
ským, úřadům byla krátká a jednoduchá.
Po úředním pozdravení odevzdal generál
Wood přenosnou listinu a zavázal novou
vládu, že ústavu s přídavkem Plattovým
ihned prohlásí a vyplní veškeré závazky,
které Spoj. Státy ohledně Kuby při uza-
,,Nikoli, Basilio, nic se ti nezdálo. Po-
slyš!"
1 Proč jsou lepší víceletá semena oku-
rek, melounů než semena Čerstvá? Na
tuto otázku odpoví zahradník obyčejně
bez dlouhého rozmýšlení, že rostliny z
víceletého semene hojněji plody nasazují.
Tomu je skutečně tak, neboť rostliny ta-
kové, totiž ze semen starších, sice tak buj
ně se nevyvinují jako ze semen čerstvých,
za to ale hojněji kvetou a více plodů na-
sadí. Arciť neklíčí stará semena tak dob
ře, totiž v takovém množství, ani ne tak
rychle jako semena čerstvá a musí se pou
žití více semen.
1 Dobrou domácí masť na rány, spále-
niny atd., Ise si snadně připraviti tím spů
sobem, že na čistém talíři dobře pomocí
nože smícháme kousek másla se stejným
množstvím mouky. Masť, kterou takto
obdržíme, rozetřeme na kousek čistého
plátna a toto přiložíme na ránu. Masť
takováto musí však v každém případě u-
potřebení býti vždy znovu upravena.
Sýr z čerstvého podmáslí dá se rychle
ji a snadněji připraviti než zc sedlého mlé
ka sbíraného, z něhož dělá se tvaroh.
Podmáslí je nejlépe hned po stlučení dá ti
do nádoby nad oheň, kdež se ohřeje tak
dalece, že se ještě nevaří, neboť se při této
teplotě syrovátka od sýroviny oddělí.
Pak vykjeme takto ohřáté podmáslí se ■
sraženou surovinou do lněného pytlíku,
jenž se těsně zaváže a pověsí nad škopí-
kem, aby syrovátka odkapala. Druhý
den se sýrovina z pytlíku vyjme, přimíchá
se soli a kmínu a vytvoří se libovolně yel
ké tvarůžky. Tyto se položí na tenké
mokré prkno a z počátku dají se do chlad
ného místa a denně obrací, až se na nich
kůžička vytvoří, načež dají se s prken po
blíž teplých kamen neb v letě ven. Podot'
knouti sluší, že se tvaroh nesmí dlouho
mačkati, poněvadž by změkl a se mazal;
tvarůžky nesmíme příliš kvapně sušiti,
poněvadž by se rozpraskaly a při naklá-
dání rozdrobily. A také nesmí býti příliš
tvrdé, poněvadž by sýr špatně zrál. Hned
po vyschnutí hodí se tvarůžky k nakládá
ní nejlépe. Nejdříve je čistě omyjeme, po-
něvadž se na nich mnohdy objevuje*plesni
vina. Zabalíme je do čistých vlhkých
kloců, vložírpe do vysokého kamenného
hrnce a tento ovážeme. Ob den se sýreč-
ky vybalí, kloce se vyperou a sýrečky do
nich opět zabalí. Dle toho, mají-li býti
dříve nebo později k požívání schopny,
postaví se chladněji neb tepleji. Počína-
jí-li měknouti, lpí vrchní jejich kůžička na
klocech. Když sýrečky tohoto stupně
zraní dosáhly, nesmíme z nich vžiti kloce,
nýbrž obalíme je znovu druhým vlhkým
klocem. Když sýr veskrz změknul, je
hotov a má jemnou, nikoli ostrou chuť.
í Nad pochybu, starými zkušenostmi
jest dokázáno, že mnohé nebezpečné cho-
roby, jako horečka či tyf, osýpky, spála,
cholera, neštovice a mnohé jiné přenášejí
se na osoby zdravé hlayně požíváním
prádla, šatstva, postele a bytu nemocné-
ho, a že tudíž všechny předměty takové,
když nemoc v rodině zanikla, třeba desin
fektovati, čili zárodky těchto nemocí, po-
věstné bakterie, umrtviti či umořiti tak,
aby nezpůsobilými se staly k šíření náka-
zy. Za tím účelem otevřeme v bytě pří-
slušném skříně, postele rozesteleme, šac
tvo, prádlo, žíněnky atd. rozvěsíme po
šňůrách v bytě roztažených, pokud mož
no ve středu jizby. Na podlahu postaví
mc škopek aneb umývadlo naplněné vo-
dou a do ní uprostřed dáme nádobu hli-
něnou dnem vzhůru obrácenou — nejlépe
hodí se květináč — a na tu se dá mísečka
z pod květináče, na níž narovnáme kří-
žem sirkové tyčinky, jež pak zapálíme.
Kdo má oči zardělé, zakalené, nechť va
ří nejméně čtvrt hodiny půl lžíce fenyklové
ho semene v koflíku vody, odvar potom
slije a vypije buď z rána na lačný žaludek
nebo večer před spaním. To nechť činí z
počátku denně po-celý týden, po té delší
dobu každý třetí den, až oči se mu opět
vyjasní i vyčistí. Účinek bude tím úspěš
nější, vymyje-li si denně odvarem tímto
oči.
vření pařížské smlouvy vzaly na se.
Generál Palma jako president kubánské
republiky listinu podepsal. Wood pak o
sobně americký prapor stáhl a vztýčil
kubánský. Lid zajásal a nadšení jeho ne
bralo konce. Děla zahřměla, hudby za-
hrály, americké vojsko pochodovalo ku
přístavu a vsedlo na lodi, které je odváže
jí do Spoj. Států. Wood a jeho generální
adjutant plukovník Scott odpluli s křižní
kem „Brooklynem." Ve všech kostelích
na ostrově byly slouženy slavné mše a po
nich oddal se lid veselí.
Havana, 20. května. — Dnes v poledne
slavilo se na celém ostrově zrození nové
republiky a samostatné svobodné země
mezi národy na zeměkouli a ylastenci
nadšení za volání slávy a zpěvů vytáhli
kubánský prapor na vládní budovy a na ]
starou pevnost. Americká vlajka byla f
stažena na úkor všem těm boucharonům, (
kteří celé tři roky volali, že kde jednou
americký prapor jest vztýčen, nikdy ne- t
něl.
„A což hudbu znáš?" odpověděl napjatě
Ramon." _
„Málo, velmi málo. Však se pamatu-
ješ, mnoho-li nás učili na našich školách!"
„Toť málo, či lépe řečeno, nic. Zemřeš
najisto —a já též—jako zrádce—jako
podvodník. Považ za čtrnáct dní se má
sestavili hudební sbor, k němuž máš nále
žeti i ty!"
„Za čtrnáct dní?”
„Na minutu! A protože nedovedeš hrá
ti na roh — leda by bůh učinil zázrak —
zastřelí nás oba bez milosti.”
„Zastřelili tebe!” zvolal jsem. „Tebe!
Pro mne! Pro mne, jemuž jsi zachránil ži
vot! Ach! Toto nebe nedopustí! Za čtrnáct
dní se naučím hudbě a budu hráti na
roh!”
Ramon se usmál.
IX.
Co mám vám, děti zlaté ještě říci? —
Ve čtrnácti dnech, — taká jest mohut-
nost vůle! ve čtrnácti dnech a ve čtrnácti
nexech naučil jsem se hráti na roh — ne-
boť nespal jsem, neodpočal za toho půl
měsíce, — podivte se, ve čtrnácti dnech
jsem se naučil hráti na roh!
. Akjaké to byly dny!
Ramon a já jsme vycházeli do polí a
prodlévali jsme tam hodinu po hodině s
jakýmsi hudebníkem, který přicházel den
ně z blízké vesnice mne vyučovat.
Proč jsem neuprchl? Ve vašich očích
čtu to slovo — Ach! - Nebylo nic nemož-
nějšího! Byl jsem zajatcem a hlídali mne.
A Ramen nechtěl uprchnouti beze mne!
Nemluvil jsem, nemyslil jsem, a nejedl-^ .
Byl jsem šílen a šílenstvím mým byla
hudba, roh, ďábelský ten — roh! —
Chtěl jsem se na roh naučiti a naučil .
jsem se!
Být němým, byl bych promluvil!
Být chromým, byl bych ozdravěl!
Být slepým, byl bych prohlédl.
Proto že jsem chtěl!
Ó, vůle zmůže vše! Chceme-li, můžeme
též.
Chtěl jsem, toť to velké slovo!
Chtěl jsem — a zvedlo se mi. Děti, pa-
matujte si to velké slovo!
Nuže, zachránil jsem život svůj i Ra- ‘
Napsal D. Pedro A. dc Alarcon.
(Dokončení.)
Každý člověk, jehož čeká smrt chápe se
křečovitě jakékoliv myšlénky a již se jí ne
vzdá. Ať bylo to úzkostí nebo horečkou
nebo šílenstvím, stalo se mi totéž. My-
šlénka na Ramona živého, na Ramona
mrtvého, na Ramona v nebi, na Ramona
v poustce zmocnila se mého mozku tak,
že jsem nemyslil na nic jiného po celou do
bu smrtelného rozrušení.
Svlékli mi uniformu setníka a dali mi
čapku a starý plášť prostého vojáka.
Tak jsem šel na smrt s devatenácti sou
druhy neštěstí. Pouze jedinému se dosta
lo pardonu a to proto, že byl hudebníkem.
Karlisté darovali tenkráte žiyot hudební
kům, protože jich ve svých plucích potře-
bovali.
„A byl jste hudebníkem, Done Basilio?
—Uichi-áhirjsté sé trmrT tázán ae vstchnt
mladí posluchači jedním dechem.
„Nikoli, milé děti!” řekl veterán; „já ne
byl hudebníkem.” •
Utvořili čtverhran a postavili nás do
prostřed. Já měl číslo jedenácté, to jest,
měl jsem zemříti. jedenáctý. Tu jsem vzpo
měl na svoji ženu a na svoji dceru; na tebe
na tvoji matku, dceruško!
Výstřely pořaly.
Tyto výstřely mě činily šíleným.
Protože jsem měl oči zavázáňVrifcViděi
jsem, jak moji soudruzi klesají, snrfžil jsem
se počítati výstřely, abych věděl, kterým
okamžikem přestane moje bytí na tomto
světě. Ale při třetí nebo páté ráně jsem
si spletl počet. Ach, tyto výstřely budou
zněti v mém srdci a v mém mozku věčně,
jako hučely onoho dne.
Jednou se mi zdálo, že zní tisíc mil v dál
ce a zase mi bylo, jako bych je slyšel třas
kati ve své hlavě.—
A výstřely pokračovaly.
„A teď!” pomyslil jsem.
Tu jsem ucítil, jak mne chopili za rame-
na a vlekli mně a volali mi do ucha.
Skácel jsem se.
Ztratil jsem vědomí, ale cítil pak jsem
něco jako hluboký spánek.
A zdálo se mně, že mne zastřelili.
(PoM
“Pak je mi
říci, že vás nd
— neodvážím!
žádati, abyst
Jan vstal 11
svůj účet a od
Ale kam půj
přijme? Ode]
tel, učiní totél
hotely v Loni
mněl na svůj I
dil pro nezašli
koření toho oj
livé. Ale což!|
žího hněvu ažl
Lampa svítí
sněmoven a kl
Palace Yardu]
tudíž není obavy, že by uhasí y, vyjdeme
z bytu, kterýž zavřeme úplně, aby co nej-
méně vzduchu z něho mohlo uniknouti.
Za šest hodin otevřeme dokořán dvéře i
okna, byt důkladně provětráme a všech-
no zase uvedeme do pořádku. Tento způ
•ob dezinfekce je účelný, laciný a nepoško
dí ani nábytek, ani šactvo, peřiny anebo,
prádlo.
11 Pití studených nápojů jeat bezvými-
něčně se vystříhat! mezi jídlem anebo
krátce po požití tučných pokrmů a mast-
ných omáček. Tuk v žaludku se sráží a
poněvadž tato olejnatá hmota jest lehčí
než ostatní obsah žaludku plave na povr
chu a způsobuje bolení, pálení, moření,
tlačení y dolinku atd.
Od nakladetele p. B. Kočího v Praze do
šel nás sborník literárních i malířských
uměleckých prací českých. Uvádí se v
něm sice nepatrná jen část ohromné té
práce, kterou nedávno probuzený a posud
ujařmovaný malý národ syčtu dal, ale i
tím málem musí být překvapen maně člo
věk, malou tu snůšku prohlížející.
Ku sborníku přiložen nalezli jsme tento
dopis, jenž sám seboujepostačitelným vy
světlením:
V Praze, dne 29. dubna. 1902
Vážený pane redaktore! Vřelá souvis-
lost Čechů amerických se starou vlastí v
Evropě mluví z každého časopisu česko-
livým sledováním české literatury a hoj-
nými otisky z knih našišch spisovatelů.
České umíní výtvarné až dosud bylo v
Americe našimi krajany pěstováno méně,
hlavně z té přirozené příčiny, že nepodaří
lo se posud uspořádali v Americe výstavu
našeho domácího umění. Bohdá, dojde
snad i k tomu. Než-li však se tak stane>
rádi bychom upozornili nnše uměnímilov
né krajany zámořské na četné nádherné a
pomirni velice laciné reprodukce výtvar-
ných děl našich mistrů, kteréjte doporu-
čili do každé uvědomělé české domácnos-
ti. Posíláme Vám svůj velký, luxuriosně
vypravený umělecký sborník České umění,
v němž najdete ukázky obrazů a bohaté
vydali. Doufáme, že ve sloupcích Svého :
listu zmíníte se o načich podnicích a po*,
můžete nám šíři ti slávu našeho českého
umění i za oceánem. Ochotně dáváme
Vám svolení, abyste dle libosti mohli ve
Svém listě otisknouti z knihy České umě-
ní, cokoli za dobré a zajímavé pro čtenáře
Své uznáte. K Vašim službám vždy od-
daný B. Kočí.
Sborník „Českého Umění" je sámsebou
uměleckou prací, s jakou se v této zemi
kvapné práce ncshledáváme. Čistota jed
notllvých vyobrazení Je překvapující a
chtě nechtě doznati musíme, že v ohledu
ryteckém a tiskařském je Amerika hodně
pozadu. Mimo jiné uvádí se tu 100 čis-
tých vyobrazení ze „Staré Prahy” od Vác
lavajansy, kopie Brožíkova obrazu
„Mistr Jan Hus před koncilem Kostnic-
kým," kopie darů Prahy Paříži o výsta-
vě r. 1900, ruských a slovanských maleb
atd. atd., vše provázeno vhodným a za
Jímavým vysvětlením.
S dovolením p. nakladatele vyjímáme z
proslovu k dílu „Praha ve slávě i utrpe-
ní" následující zajímavou stať:
„Anglický spisovatel Thompson nedáv-
no napsal pozoruhodné slovo, v němž leží
velký kus truchlivé pravdy, ale zároveň
je v něm i prst ukazující do lepší budouc-
nosti. Mládeže a její výchovy se týče, te
dy statků nad jiné vzácných a vyžadují-
cích nad míru bdělé odpovědnosti.
Píše tento Angličan:
„Válka Vyhyne, až lidé pochopí, že lou-
pež není ani žestná, ba ani prospěšná, ať
ji provádí Napoleon nebo sprostý zloči-
nec. Národové přestanou se olupovat
navzájem, až pochopí, že lupičství je pro-
ti jejich vlastním trvalým zájmům. Na
neštěstí je sotva pravdčpodobno, že se
lidé tomu naučí, dokud všechno vyučová
ní v našich školách bude stále věnováno
velebení války. Každý anglický hoch je
pečlivě nacpáván zvěstmi o slavné bitvě
u Crefiy, Poitiers, Agincourtu, Blenheimu,
Trafalgaru a Waterloo, ale kolik z nich
dospěje toho, aby pochopili cenu a vý-
znam práce mužů, jako byli Latimer, Ba-
con, Newton, Johnson, Burke, Watt, Step
henson a Darwin?"
Když jsme četli tato slova, stanuli jsme,
jakoby nás někdo najednou rukou zadr-
delší dobu v naší mysli uzrávalo a co mě-
lo se stělesnit v dílo, jemuž věnovali jsme
zvláštní zájem a lásku.
Ano, toho je nám potřebí! V době, kdy
se začíná hlásat evangelium mommsenis-
mu, nauka o národeeh panských a otroč
kých, kdy barbarská zásada „Moc je prá
yo" slaví v civillisovaném světě dnešní
prý křesťanské společností krvavé trium-
fy, y době hrozného mlčení celého světa k
ubíjení Boerů, v takové době je nad jiné
potřeba ukazovat lidem, že pravé vítěz-
tví je pouze ve vítězství ducha, že nejsou
slávou člověčenstva krvavé bitvy a bojiš
tě, nýbrž věda, umění, průmysl, práce.
Dnes je eminentně nutno s důrazem připo
mínat lidem, že ve znamení kultury je
poslání a spása lidstva, nikoli v barbar-
ství válečnickém a doby vatelském, ve zná
silňování duchů a národů.
Ale hlavně třeba je, vsévattotopřesvěd
čení dětem. Neboť děti dnešní za dvacet
let budou se chystat k řízení a proměňo-
vání světa, a co dnes je vkládáno do je-
jich duší, to za dvě desetiletí dozraje v
činy. Ty činy jsou i naší prací, a my za
ně bereme na se těžkou část odpověd-
nosti.
Dětem musí být vzata blouznivá úctak
válkám, vojákům a všem těm „velkým
řezníkům lidstva", a místo ní musí být
do dušiček jejich vštípena živá, opravdo-
vá úcta ke kultuře a tisícileté práci člově-
čenstva.
Ale pro naši mládež českou má tato věc
dvojnásobnou důležitost. Čtete v Palac
kém a poznáte hlubokou pravdu jeho
slov, že kdekoli jsme vítězili, dálo se tak
vždy spíš převahou ducha nežli hrubou
silnou zbraní; projděte v duchu české dě-
jiny a shledáte, že největší zjevy jejich,
jimiž pyšníme se vůči světu, byli Hus a
Komenský a naši probudí telé, nikoli vá-
lečníci a mužové zbožňující fysické ná-
silí.
Ta, co nám Palacký ukázal, je zároveň
jeho odkazem pro všechny generace čes-
kého národa. Důležitým odkazem, neboť
malý národ nemůže obstáti v hrubém
zápolení zbraní, ale v zápase duchovním
obstáti může a musí.
Naše dosavadní výchova dětí volá po
Povaříme-li lžíci fenyklu v 3 kof. vody
čtvrt hodiny, a odvar na Skráte za den
vypijeme, vyčistíme tím prsa, usnadníme
dýchání a zjednáme si čistý, zvučný hlas.
Pijeme-li.odvar tento po několik neděl,
vyčistíme též plíce; nejinak odleví sc i hla
vě, zvláště druží-li se ke stísněným prsům
těžká hlava nebo závrť; zejména kdo má
plíce posety hojnými vřídky, ať pije odvar
fenyklový po několik neděl,může být jist,
že jich pozbude.
Kdo cítí obtíže v žaludku, ať vhodí den
ně buď do vody nebo do polévky tolik
roztlučeného semene fenyklového, kolik
vejde se 2—3 krát na špičku nože; tím vy
pudí zkažené plyny žaludeční, zlepší zaží-
vání i odklidí jiné yady s tím sdružené.
Kdo snědl pokrm, který žaludek nemů-
že strávit, nechť jen zavaří lžíci semene
fenyklového do vody, thé pak vypije a bu
de mu pomoženo.
Kdokoliv je trápen křečmi žaludečními
a neví rady ni pomoci, ať vezme lžičku fe-
nyklu a pmtu mléka, dá-vše
minut vařit a vypije potom mléko i s feny
klem co možná hned hodně horké.— Nedo
stáva li se mléka, tu lze místo něho vžiti
vodu.
Mléko svařené s.fenyklem hodí se nad
míru k tomu, chceme-li dítky zbavit kru-
tých bolestí v podbřiší. Vůbec mléko, v
němž špetka fenyklu byla zavařena, Jde
maličkým k duhu a budiž častěji po 2—3
lžičkách podáváno. Dvakrát na špičku
nože roztlučeného fenyklu na pajt mléka.
Zachvátili cholěrina někoho, ať svaří
si honem ve čtvrt koflíku mléka s lžící fe-
nyklu a vypije mléko co možná horké;
mimo to ohřejeme cihlu, zaviňme ji do
šátku a položme mu ji na tělo, kde cítí
nejkrutější bolesti. Cholěrina ustane zá-
hy, zvláště užije-li se ještě jednou neb dva
krát těchto prostředků.
Větší rány snadno zahojíme zayaříme-li
fenykl s vodou, smočíme-li v odvaru klů
cek a pilně jej přikládáme na rány. Úči-
nek bude tím úspěšnější, užijeme-li místo
vody — octa. Místo semene vžiti lze též
kořeny a listy fenyklové.
Kdo stůně na kámen a písek v měchýři,
ať vaří fenykl v polovici vody a v polovi-
ci vína, i pije z odvaru toho ráno a večer
koflík; bude-li tak dělati po delší dobu,
poslouží si tím velice. Na koflík vody s
vínem stačí lžíce fenyklu.
Přidáme-li špetku fenyklu denně do po-
krmů, vyčistíme tím si důkladně játra i
ledviny. '__________ ■
nezlomném že jest nutno Hcdati základy
lepší budoucnostL__'
Do naší výchovy počíná mocně zavíva-
ti osvěžující vánek — umělecká výchova.
Při pořádání stran této knihy z plné duše
stále jsme si přáli, aby vánek ten sesílil
se na vítr, který by všeken umrtvující for
malismus, všecky šablony a jak jmenují
se ty všeliké „vymoženosti novodobé (?)
paedagogiky,” odnesl v trvalé zapome-
nutí.
Ty myšlénky nás vedly, abychom i my
přispěli dle sil k tomuto uvědomění a vzdě
láni mládeže české. Když dnes prohlíží
člověk, co se nabízí ke čtení této mládeži,
bývá mu krušno a smutno. Záplava
krvavých knížek indiánských od bídných
škrabalů, massy rozčilující dobrodružné
četby, věčné úzkoprsé moralisoyáni —tak
vypadá z devadesáti procent „literatura
pro mládež.”
Nuže, chceme sc dle skrovných sil poku-
sit! aspoň o kus reformy.
Vydávámc pr vní svou knihu pro mládež,
a doufáme ne poslední.
Věnována je Praze. V ní má býti mlá-
deži české co možno nejživěji zpřítomněna
slavná minulost Prahy, všeckno její ušilo
vání kulturní, její zápasy, její život a její
práce, a to tak, aby českému dítěti po je-
jím přečtení otevřel se průhled nejen do
historie pražské, nýbrž i do celé velké kul
tumí historie dob minulých. Neboť naše
dílo o Praze, toť má být jako okno do
minulosti, ale th minulost není omezena,
není isolována jen na Prahu, nýbrž souvi
sí tisícerými svazky se vším tehdejším civi
lisovaným světem. Tím má se naše prv-
ní publikace pro mládež stát jaksi pobíd-
kou k dalším studiím čtenářovým výboru
kulturní historie vůbec.
Rovnocennost textu J. Dolenského je
bohatá část obrázková. Jí věnovali jsme
mnoho hodin bezoddešné práce. Obrazy
naše mají jádro a cenu.
Přineseme v díle „Praha ve své slávě i
utrpení" dvacet barevných akvarelů Jan-
sových ve velkém formátě, v nichž ob-
saženy budou nej malebnější a nejvýznač-
nější pohledy a scény pražské. Těch dva
cet akvarelů už samo o sobě tvoří krásné
album.
Vedle nich uveřejníme v díle tomto spon
stu obratů jiných,"
ctíti práci samu a vážiti si jejího původ-
ce, byť vyšel i z nejchudší chýže.
Jest nezbytno, aby každé naše dítě na-
učilo se poznávati, v čem prayá a trvalá
cena práce záleží.
Jest potřebno, aby dítě učiio-se rosesná Guv-Wood vykonal poslední úřadnívý
váti pozlátko od jádra. Ne v honosných
šatech a okázalých, fangiičkovfchslavno
stech, ne v poklonách bohatství a rodo-
vým vyvýšenostem, ale v opravdové prá
Ale sešílel jsem při tom!
A šílenstvím mým bylo umění!
Po tři roky jsem nedal roh z ruky--
Ten byl jediným mým světem po celou
tu dobu.
Žití mé obmezovalo se na to, že jsem dul
v roh.
Ramon mně neopouštěl.
Vystěhoval jsem se do Francie a tam
jsem hrál na roh dále.
Ten roh, to byj jsem já! Zpíval jsem s
rohem na rtech!
Lidé, z města, vznešení umělci se shroma
žďovali kolem inne, poslouchajíce —
Bylo to křečí, zázrakem!
Roh se poddával mým prstům; stával
se elastickým, lkal, plakal, volal, štkal,
napodoboval ptáka, zvíře, lidský vzlyk—
Plíce moje byly železný.
Tak žil jsem ještě po dva roky.
Pak můj přítel zemřel.
Když jsem spatřil jeho mrtvolu, nabyl
jsem zase rozumu— —
A když, zase duševně zdráv, jednoho
dne chopil jsem se svého rohu — jaký to
úžas! Shledal jsem, že naň neumím hráti.
„Chcete ještě, abych vám zahrál k
tanci?”
znal pouze z mého chování se minulého
dne se mne zeptal:
„Proč pak, což jest hudebníkem?”
Toto slovo bylo, jako kdyby stařec od
narození spatřil náhle slunce v plné záři!
Svit naděje svitl mým zrakům tak náhle,
že jsem byl oslněn.
„Hudebníkem!” zvolal jsem,— „ano! —
ano! — můj generále! lest hudebníkem,
velkým hudebníkem!”
Tys zatím ležel beze smyslů.
„Na jaký nástroj hraje?” tázal se ge-
nerál.
„Na — na — ano —na ba — oyšem—na
roh!”
„Nepotřebujeme hudebníka na rob?"
tázal se generál hudebního sboru.
Trvalo to pět vtěřin, pět věkův, nežli
odpověděli.
„Ano, generále, potřebujeme'” odvětil
kapelník.
„Nuže vyveďte toho člověka z řady a
pak ať se hned pokračuje vpopravování!”
Vzal jsem tě do náručí a provázel So ió
hoto vězení.
VIII.
Sotva, že Ramon dokončil, po vstal jsem
a řekl jsem mu se slzami, se smíchem, ob-
jímaje ho a třesa se:
„Zachránila jsi mi žiyot!”
„Nevalně!” odpověděl Ramon.
„Umíš hráti na roh£”
„Ne!”
„Nuže tvůj žiyotfftm zachránil, a svůj
vydal jsem v šanc.”
Zamrazilo mně, jako bych byl zfcame-
kráčeli dále pi
“Stát a církl
duše,“ pravil j|
bylo by smrtil
“Tak jest,“!
proto musíme!
časné majetky!
upokojiti její I
tak tyto ‘BenJ
Útulek právl
zhasínal svitl
když Jan k něJ
“Kdo jest t|
tmě. I
“Což mne nJ
vil Jan. I
“Otec Jan sl
šeptaje hrůzoJ
“Potřebuji J
noc, Jupe. Ml
kam uložiti?“ I
“Vás, pane?l
Jupe zavrávl
se třásla v jehl
Na to počal k<|
poví a arcidiíl
nařízeních a pl
útulek převzati
on je nyní —“ I
“Ale, č......tl
zil se náhle, pel
kýval hlavou I
vojako kdyžl
hodnutí. Přijl
to ďas!“ I
To byla nejtl
ho, avšak Janl
do domu. Kdl
val jakýsi ručil
křik mužův a
Noční přikryl
a muži vylézala
hlavní místnojl
lý pokojík se sil
který visel jakel
stropu a šlo sel
ných, točitý clil
spal sám dozol
pravoval místi
Jan sám seděl B
zření zdrcenéhcl
věka. Hluk I
blíže a koneční!
“Co je to?“ ji
jeden druhého,B
a Jupe sešel doB
Když sc vrátilB
zsinalý, pot vyB
a hrůza lomcoiB
“Pro boha, cB
tento dům!“ šeB
čilení. “VenkiB
to všecko zbořB
tady.“ B
Nastalo na cfl
na hluk venku B
s povzdechem :B
ce: “Nuže, dolB
dy ven,“ a zamB
“Tamtudy ii(H
pravil Jupe a vB
zeli do tmavé afl
du. “Zahněte I
te na konec, ()tB
ste zahnul na 1S
Avšak Jan StH
šel. Srdce mu H
Viděl sprostotiB
hož osvobozen®
lení a útěše se cB
dějí a cílů a po®
konec fiasko. B
“Můj bože, nfl
mne opustil?“ B
“Ano, ano, t<B
pouze tuto lilo®
toto blbé a nevH
byl bůh! BůhB
Jak ti známo zabil jsem včera plukovní
ka v poctivém boji. Jsem pomstěn. Roz
zuřen zabíjel jsem dále a zabíjel jsem až se
nakláněla noc. Skorém už nebylo žádné-
ho vojína na bojišti.”
„Když vyšel měsíc vzpoměl jsem si na
tebe. A tu jsem se dal k poustce sv. Mi-
kuláše, zamýšleje tě tam vyčkati.”
Bylo deset hodin večer. Schůzka smlu-
vena o jedné s půlnoci a já minulé noci
nezavřel oka. Usnul jsem proto pevně.
Když odbila jedna, vzkřikl jsem a pro-
citl.
Zdálo se mi, že jsi mrtev.
Rozhlédl jsem se kolem a viděl jsem, že
jsem samoten. Co se stalo s tebou?
Odbíjela druhá — třetí — čtvrtá — Noc
plná úzkosti.
Nepřicházel jsi.
Jistěže jsi zemřel.
Rozednívalo se.
Vyšel jsem z poustky a dal jsem se do
této vesnice hledat svého vojska. Slunce
počalo vycházeti. Všichni se domnívali,
že jsem padl minulého odpoledne. A tak
mně, jak mně uhlídali, objímali a generál
mně zahrnoval vyznamenáním.
Pak jsem se dověděl, že bude dvacet a
jeden zajatec zastřelen.
Jakási myšlénka mi kmitla hlavou. Což
kdyby byl Basilio mezi nimi? Řekl jsem
•i.
Pospíchal jsem ihned na místo popra-
vy. Čtverec yojska byl již postaven. Za-
slechl jsem výstřely!
Počali již odpravovati.
Hleděl jsem tě rozeznati, ale neviděl
jsem. Bolest mně oslepovala, úzkost mně
rušila. Konečně ale přece jsem tě roze-
znal.
Měl jsi býti zastřelen. Jen ještě dva vý
střely a byla řada na tobě. Co počíti?
šlo mi o rozum! Třesoucím se hlasem
jsem zvolal: „Toho ne! Toho ne, gene-
rále!”
Generál, který velel čtverci a jenž mne
Pak se mi zdálo, že mne položili do lůž-
ka mého vězení.
Neviděl jsem ničeho.
Položil jsem ruce na oči, chtěje si sej-
mouti pásku a dotekl jsem se očí otevře-
ných. Což jsem oslepl?
Nikoliv. To bylo jen ve vězení tak tma.
Zaslechl jsem zvuk zvonů a zachvěl jsem
kon prohlášením novězvolené ústavn,
vlády a oznámil, že nový president nastu
puje vládu v republice dle ústavy. Pres.
Palma pak prohlásil na to skončení vlá-
dy Soustátí na ostrově a započetí vlády
samostatné a svolal kubánský národní
sněm, neb kongres k prvnímu jeho zase-
dání. Sněmů tomu předloží pres. Palma
svou nástupní zprávu s oznámením svých
tajemníků a jiných zahraničních zástupců.
Město bylo slavnostně a nádherně vy-
zdobeno, což vše připomínalo obyvatel-
stvu někdejší slavné doby blahobytu.
Zdobení bylo všeobecné po městě a nebylo
ehatrče neozdobené v celém městě. SpoL
ky a kluby zbudovaly nákladné brány a
ozdoby pouliční a obchodní budovy skvě
ly se zvláště nádherně. Počasí bylo jako
pro svátek zvláště výbrané. V prostran
ném pHstavu byly všechny lodi také vy-
šperkované. V centrálním parku byla
přes noc postavena socha Svobody na
podstavci, na němž dlouhou dobu stála
socha královny Isabely. Ráno se dosta-
lo všem školním dětem dobré snídaně na
náklad Američana z Bostonu, p. Paina
jenž tu celou zimu prodléval.
Na náměstí před vládním palácem shro
máždilo se nesmírně mnoho lidu, aby vi-
děli první vztýčení národní kubánské
vlajky, již před desíti roky první vztýčil
na počátku povstání Cespedes, a již všich
ni milovali a celé životy si přáli, a za to
bojovali, své syny na to obětovali, aby
se toho dočkali, a teď pomocí Soustátí se
jim télWfolthfoBtKto.----
Když obřady nastolení v paláci byly
vykonány a prohlášení guv. Wooda a
presidenta Palmy přečtena podal ještě
guv. Wood presidentu následujíeí připiš
od presidenta Roosevelta, jejž přinesl z
Washingtonu a jenž zní:
„Presidentu a kongresu republiky Kuby
— Pánové: Dne 20. tohoto měsíce bude
guvernér vojenský na Kubě dle mého na-
řízení přenášetí vám správu a vládu nad
ostrovem Kubou, aby byla na dále vyko
náyána dle znění ústavy přijaté ve vaší
ústavodárné schůzi a pak prohlásí vojen
ské obsazení Kuby vojskem naším za
skončené. V době té si přeji vysloviti
vám upřímné přátelství a blahopřání
Soustátí, naše nejvřelejší naděje na stá-
lost a úspěch vaší vlády, na dobrodiní
míru spravedlnosti a blahobytu, na spo-
řádanou svobodu mezi vašim lidem, jakož
i na trvalé přátelství mezi republikou
Soustátí a republikou Kubou. Theodore
Ka<acTtlt.i>rn.SQWt*tl"____
Tři roky správy gen. Wooda učinily na
ostrově divý. Když se ujal správy v dru
hé polovici r. 1899, našel vše ve zmatku.
Přivedl soudy, školy i obchod ostrova na
zdravé stanovisko.
A především přivedl do takového po-
řádku zdravotního stav ostrova, že Ha-
vana, vždy ohrožující zdraví Spoj. Států
jako pařeniště žluté zimnice, je nyní mís-
tem zdravým. Kubánské průmysly, vál-
kou zničené, obživeny byly gen. Woodem
Loni vývoz zvýšil se o 29 proč.
V r. 1900 celkový vývoz Kuby obnášel
$43,904.684. Loni byl $63,278.280.
Souhlasné s tím bylo zmenšení zásob, jež
Kuba z jiných zemí dovezla. Výlohy na
vládu Kuby v minulých dvou le te«^ u po
rovnán^ s jejími příjmy byly:
Celkový příjem v r. 1900 $17,285.965.00
Výdaje za tentýž rok $15,691,453.06
Celkoyý příjem v r. 1901 $17,154,939.58.
Vydhje $17,644,948.81.
Za presidenta Palmy výdaje budou roz
množeny o služné presidenta, místopresi-
denta, písařů, 24 senátorů, 65 zástupců
a výlohy dvou zákonodárných těles, služ
né diplomatického sboru a jejich výlohy
zahraniční. Potom dlužné úpisy za války
vydané předloženy budou ku uznání a vo
jáci v bojích za svobodu budou'musit
dostat mzdu za svoje služby pro Kubu
svobodnou.
President Palma oznámil, že oběhová
měna Spoj. Států nebude prozatím měně-___________ __ _
n«, anii bode nijaké Toj.ko neb loď.tvo KdjJ h'oH modrém "plaménkem a
zřízeno. Považuje vše za příznivé pro
dobrou vládu, ale mnoho prý na tom zá-
leží, jaká vzájemnost obchodní zavedena
bude se Spoj. Státy.
reformách. Jednou z nejdůležitějších o-
prav těch bude, hledat i a v život vtěliti
methodu, jak svéráznost národní v dě-
tech buditi, tužiti a k největší dokonalos
ti přiváděli. Ať snaha ta vyvrcholí tak
či onak, v každém případu mus! naše děti
poznati, jak vyvíjela se u nás kultura a
co všecko naši předkové pro ni podnikli,
ba i vytrpěli. Děti musí plně poznati vel
kolepou práci tu, že jedině v rukách lidu
byla a jest síla, která může národ náš
učiniti šťastným a to na základě osvěty.
Jest potřebí dětem ukázati, že na naší
domácí půdě již od nepamětných dob vy-
víjela se samorostle kultura, a tím i na
klam a šalbu, jako bychom měli za ni vý-
hradně jen cizině děkorati.
amerického, projevujíc se mezi jinými beď Děti naše muší pózňáti,'že ke štěstí a
blahu národa nejen může, ale jest povo-
lán každý přispěti. Všecka bytost naších
dětí musí býti provanuta vědomím, že o
práci pro národ a člověčenstvo vůbec ko-
nané nerozhoduje kabát pracovníka, ale
Byl to umíráček.
Jest devět hodin pomyslil jsem. Ale kte
rého dne?
Jakýsi stín, temnější než modrý neb čer
ný vzduch vězení naklonil se ke mně.
Byl to asi člověk.
A ostatní? Těch druhých déset?
Všichni zemřeli zastřeleni.
A já? .
Já žil a šílel jsem horečně v hrobě.—
Rty mé zašeptaly mimoděk jméno, jmé-
no, které jsem opakoval stále, kterým
jsem byl proniknut.
„Ramon!”
„Co chceš?” odpověděl mi stín po mém
boku.
Zachvěl jsem se. * *
„Bože můj!” zvolal jsem. „Což jsem na
onom světě?” ___
„Nikoli!" řekl týž hlas.
„Ramonejsi živ?"
„Ano.”
„A já?”
„Také!”
„Kde to jsem? Jest to poustka sv. Mi-
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Haidusek, A. Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 17, No. 21, Ed. 1 Thursday, May 29, 1902, newspaper, May 29, 1902; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1304886/m1/2/: accessed May 24, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.